Odposlechnuto 4
Po odvážném zásahu Marie Kloudové do dražby si povzdechne Věra Poláčková: "Ach Maruško, kde jsou ty časy, kdy jsi bývala plachá."
Na ranním turnaji po večírku se zpěvem a tancem vydává vedoucí pokyn ke střídání a hráčka odnáší na další stůl svůj biddingbox.
Věrka Poláčková stahuje do 3NT svou dlouhou srdcovou barvu a hlavní hráčka padá a padá. Po skončení partie Věrka konstatuje: "Bridž hrát neumím, ale srdce mám dobré".
Hlavní hráčka se při sehrávce na delší dobu zamyslí a omlouvá se: "Promiňte, mám mozkovou bouři".