Jak hrát daylongs na BBO
(postřehy a tipy)

Jaroslav Holý

22.7.2020

Úvodem

Daylong neboli Jak je den dlouhý je poměrně nová a velice populární forma soutěží na bridžovém serveru BBO (jak hrát bridž na BBO najdete v návodu Evy Fořtové opodál). Ke hře nepotřebujete partnera, protože sedíte u imaginárního stolu se třemi boty. Soutěžíte s dalšími hráči zaujímajícími stejné místo (jih) jako vy, u stolů se stejnými rozdáními a třemi boty dražícími stejný systém (nikdy se vám nestane, že by se stejnými kartami u jiných stolů zadražili boti ve stejném sledu něco jiného). S jihy obsazenými lidskými protivníky porovnáváte své výsledky tak, jako při normálním turnaji.

Pandemie koronaviru na bridžisty dopadla tvrdě, ale mně přinesla snad i něco pozitivního. Od března jsem po mnoha letech začal znovu hrát na BBO a v průměru, hlavně při daylongs a rakouských turnajích, sehrál doteď každý den přes 30 partií, což dává docela úctyhodných cca 5000 partií. O svých zkušenostech s daylongs bych se proto rád podělil v dalším textu.

K organizaci turnajů

Daylongs většinou využívají topové hodnocení, ale menší část turnajů je hodnocena i rozdílově. Hrají se obvykle na osm, méně často dvanáct a výjimečně i více partií. Každý den v 7:00 našeho (letního) času začínají nové turnaje, které můžete rozehrát a musíte ukončit kdykoli během příštích 24 hodin. Turnaj můžete kdykoli přerušit, dokonce i uprostřed partie (v takovém případě není dobré zapomenout, jaké karty už šly), a kdykoli během dne a noci v něm pokračovat a dokončit ho. Pokud to náhodou nestihnete, nejste hodnoceni a jinak se nic neděje.

Turnajů je celá řada. Každý den se jako základ hrají (na osm rozdání) na BBO třeba čtyři topově hodnocené turnaje očíslované BBO MP1 – BBO MP4, dva rozdílově hodnocené turnaje očíslované BBO IMP1 – BBO IMP2 a jeden BBO MP „just declare“ turnaj, kde se pouze v roli hlavního hráče sehrávají již vylicitované závazky (pokud si myslíte, že je to bez licitace nuda, tak vás partie rychle vyvedou z omylu). K tomu ještě další, méně obsazované turnaje na 12 partií a podobně. Především o víkendu se pak hrají ještě „nášupové“ i dvoudenní turnaje, jež mohou být pro někoho přitažlivé tím, že mají zhruba desetkrát větší účast než turnaje pravidelné. Pokud je ale chcete vyhrát, počítejte s tím, že ještě 75 % vám bude stačit na umístění až kolem padesátého místa.

Pro někoho zásadní nevýhodou je, že základní turnaje jsou placené a osmička partií vás přijde na necelých 40 centů. Právě toto je důvod velké popularity velkých víkendových turnajů, které jsou zadarmo. Na druhé straně jsou víkendové turnaje řadou hráčů brány dosti nevážně a dovolí si při nich zejména při licitaci věci, které by je u poctivě zaplaceného turnaje ani nenapadly. Proto bych řekl, že běžné placené turnaje mají hráčsky vyšší úroveň.

Oproti normálnímu bridžovému turnaji se stejné partie nehrají u všech stolů, ale každá z nich obvykle pouze v relativně malé skupině hráčů. Pro server by bylo jednodušší vygenerovat stejné partie pro všechny (i když největší daylongs hraje až 15 000 hráčů u stejného počtu imaginárních stolů – oprava: tento víkend bylo přihlášeno k takovému turnaji přes 21 000 hráčů!), ale musí se bohužel bránit hajzlíkům, kteří by rádi podváděli a vyhrávali turnaje tím, že by si sehrávané partie předtím na jiném počítači pod jiným nickem prohlédli a zanalyzovali. Systém, který vám generuje rozdání, má jako součást preventivní strategie pro každý turnaj nachystanou dostatečně širokou sestavu partií, kterou nepřehledně náhodně rozhází mezi jednotlivé hráče a z nich pak až na závěr dne po sehrání partií vyprofiluje skupinky těch, kteří hráli stejnou konkrétní partii a sestavu. V praxi to znamená, že se porovnáváte s hráči, kteří hráli stejnou partii jako vy, ale u každé partie jde o jiné hráče! U malých daylongs, kde v daný den soutěží několik set hráčů, je počet porovnávaných mezi dvaceti a třiceti, někdy i o něco méně, u víkendových daylongs, které jsou zadarmo a hraje je 15 000 lidí, se mezi sebou u jedné partie porovnává většinou několik set soutěžících.

Pokud si kladete otázku, co vám placené daylongs dají oproti těm zadarmo, tak asi tři věci.

Za prvé vám umožní hrát bez omezení relativně rozumný a kvalitní bridž (daylongs zadarmo jsou zařazovány na BBO nepravidelně, i když se mi zdá, že v posledních dnech se jejich počet zvýšil). Pokud přijmete za své, že za ně platíte (rozumnou částku) jako za jakékoli turnaje v reálu, zahrajete si kdykoli a nemusíte to nějak plánovat.

Za druhé, a to je pro mne hlavní plus, narážíte v daylongs (na rozdíl od jiných forem hraní bridže na BBO) v podstatě neustále na krásné zajímavé partie, které opravdu prověří (především) vaši sehrávku a neustále vám ukazují, jak mnohotvárný je bridž. Poměr zajímavých partií oproti nezajímavým je tak velký, že musí jít o vybírané partie. Jako matematik statistik vím, jak je složité udělat vyrovnaný výběr partií, které nejsou přihnuté v žádném ohledu a nejsou třeba více rozlohové, než by měly být (což je to, co po celý život paradoxně vyčítám partiím namíchávaným počítačem v reálu v mém bridžovém klubu, kde je, podle mého názoru, posun směrem k přehnaně rozlohovým partiím evidentní). Daylong partie na BBO jsou (z mého pohledu) přihnuté pouze a jen směrem k zajímavosti a nijak jinak (a platí to, pozor, právě jen pro daylongs, ne pro další partie na BBO generované a hrané).

Zajímavost partií sehrávaných v rámci daylongs je dále zvýšena malým organizačním opatřením, které spočívá v tom, že vám při každém rozdání dají do ruky nejsilnější kartu kolem stolu. Opravdu málokdy se vám stane, že v partii pouze pasujete (i když v některých partiích je to to nejlepší, co jste mohli udělat). Pokud dostanete do ruky na třetím nebo čtvrtém místě 11 bodů, je vždycky otázkou, zda partii otevřít a při daylongu je to ještě větší problém než v reálném bridži, protože víte, že i ti ostatní budou mít list těsně pod primérkou, a mnozí vaši soupeři, kteří by si to v reálu rozmysleli, tak učiní.

Před nějakou dobou jsem došel k závěru, že pozitivní aspekty otevírky převažují, ale když jsem třikrát otevřel na třetím místě s „normálními“ 11ti body a bot naproti mě se svými deseti nebo jedenácti poslal do 2BT, ze kterých jsem spadnul a měl desetiprocentní výsledek, vrátil jsem se k zásadě, že otevírám i při daylongs pouze s jedenácti body, které mají navíc nějaké další plus. Tak ostatně činí i boti, kteří s opravdu pěknou kartou rádi otevírají i s desíti body. Vlastnictví pikové barvy je samozřejmě třeba hodnotit jako plus, ale žádné dogma, že s piky prostě musím otevřít, se mi během dlouhodobého hraní neosvědčilo.

To, že nikdo z hráčů kolem stolu nemá v rozdání více bodů než vy, samozřejmě občas využijete při sehrávce nebo obraně, ale není tomu tak často, jak byste očekávali (zvláště u sehrávky v roli hlavního hráče) a partií, kde byste takto dopočítali soupeře, je v praxi dost málo.

Za třetí - ti soutěživí, a to jsme všichni, i když to mnozí nepřiznáváme, mohou v americkém stylu hromadit za úspěchy v daylongs soutěžní BBO body a zvyšovat si oficiální BBO třídu. Za každý placený daylong můžete, pokud uděláte výsledek, získat body. Celý systém je vymakaný a stimulující, založený na dvou progresivně nelineárně se chovajících faktorech.

V běžném velkém každodenním daylongu získáte už za cca 55 % obvykle nějaké setiny soutěžního bodu, za výsledek na úrovni 65 % to může být přes jeden soutěžní bod a pokud překročíte 70 % a dostanete se třeba do první dvacítky, může jít i o více než 10 soutěžních bodů. Každý hráč je tak motivován tím, že může často získat aspoň nějaký zlomek bodů jako odměnu za dobrou hru a má šanci získat jednorázově i tisíckrát více, pokud zahraje skoro jako Pánbůh a má k tomu ještě trochu štěstí.

Získané body proměňujete za výkonnostní třídy, a to opět nelineárně. Jestliže na druhou třídu vám stačí jeden 1 soutěžní bod, potřebujete na třetí už pět bodů a na čtvrtou dvacet. Na devátou třídu musíte získat 500 bodů a na desátou, která je oficiální vstupenkou mezi „BBO masters“, potřebujete těch 500 bodů získat ještě jednou, a to už není legrace a bude vás to určitě stát hodně času a aspoň pár tisícovek (korun). Jakmile už ale mezi mistry BBO jste, zvyšuje se vám třída za každých dalších 100 soutěžních bodů. Nejvyšší třída, kterou jsem na BBO potkal, dosáhla čísla 57, což je úctyhodných 5700 BBO soutěžních bodů. Nešlo ale přitom ani vzdáleně o nejlepšího hráče, protože historicky nejlepším 250 ti jsou vyhrazeny symboly J, Q, K a A (třeba BBO králů je 29 a v různých průběžných pořadích nejlepších hráčů za den, měsíc nebo rok na ně narazíte a když se vám zrovna daří, můžete být před nimi, ale tajemné eso jsem neviděl ještě nikdy).

Malý tip na závěr této kapitolky pro ty, kteří se rozhodnou si zlepšit BBO výkonnostní třídu – hrajte běžné denní daylongs s co nejvíce hráči – tj. v zhruba pořadí MP1, just declare MP1, IMP1, MP2 atd. Někdy v dubnu se mi podařilo vyhrát IMP turnaj na 12 partií, který hrálo 139 hráčů, a obdržel jsem do kasičky 1,6 BBO bodu. Za 12 místo v MP1, kde hrálo těch hráčů přes 1 200, jsem dostal necelých 14 BBO bodů. Počet rozdělovaných bodů i odměňovaných hráčů progresivně roste s počtem účastníků více, než byste očekávali. A druhý, jemnější tip – pokud vám jde o body, hrajte turnaje na topy (MP). Z deseti IMP turnajů, kde jsem hrál vcelku slušně, jsem u devíti nahrál 5-10 IMP do plusu (o moc více to nešlo) a u desátého 25 IMP (za ten jsem dostal sedm BBO bodů). Naproti tomu zhruba před měsícem, kdy se mi nejvíce dařilo, jsem za sedm MP turnajů (kde se dařilo) nahrál přes 85 BBO bodů. Páráky zkrátka víc nesou (když se daří, jinak je to jedno).

Hra s boty

Současná BBO využívá pro daylongs (na rozdíl od jiných forem bridže na BBO, kde si je musíte zaplatit) pokročilé (advanced) boty, kteří hrají docela slušně – natolik dobře, aby mělo smysl se na soutěžní bázi porovnávat s dalšími bridžisty. Přesto chce hra s boty dobré nervy, protože vás občas jako partnera pěkně vypečou a brutálně zadají v obraně partii nebo vás při licitaci pošlou do dementního závazku.

Licitace s boty

Všichni boti kolem dokola samozřejmě draží stejný systém – víceméně naturální 2/1 s řadou konvencí, které jsou již mezi hráči po celém světě tak zažité, že vám ani jako konvence nepřijdou (některé jejich konvence jsou mimochodem hodně užitečné a snadno se pamatují, jako třeba new minor forcing, jež je alternativou našeho x-y BT nebo minor stayman po otevření 1BT). Všechny hlášky botů jsou on-line vysvětlovány a jejich význam si můžete kdykoli vyvolat a oživit. Předtím, než učiníte hlášku, si sami můžete projet, co by v dané konkrétní chvíli znamenaly všechny vaše hlášky (tuto možnost mají samozřejmě i všichni vaši soupeři hrající stejnou partii u jiných stolů).

Přesto není dražba s boty jednoduchá a dlouhodobě se asi vyplácí příliš ji nekomplikovat, protože pokud se výjimečně dostanete za hranice jejich schopností, tj. mimo dražební sekvence, které mají nějak naprogramovány, ukáže se, že jsou to jenom stroje, jež mohou naprosto ztratit orientaci a poslat vás do nesmyslného závazku. Někdy takovou nebezpečnou situaci odhalíte i tak, že v dražební sekvenci doposud probíhající ve stylu jednoduchého 2/1 je najednou vaše další hláška, kterou si chcete vybrat, vysvětlena zcela jinak, než byste očekávali (supersilná karta oproti běžné) a boti ji tak také vezmou (a pošlou vás nečekaně do velkého slamu). Proto si na své hlášky neustále dávejte velký pozor a kontrolujte si jejich postulovaný význam i v situacích, kdy byste to s lidským partnerem nikdy nedělali.

Mezi kuriózní případy ztráty orientace botů, se kterými jsem se potkal, patřila situace, kdy jsem na otevření 1BT zasáhl 2 kára (5-5 na drahých) a když jsem později zadražil z nějakého důvodu ještě jednou karovou barvu, byly mé všechny zbývající hlášky v dlouhé licitaci vysvětlovány tak, že mám 5-5 na drahých a nejméně 4 list karový k tomu, a nikomu u stolu kromě mě nevadilo, že mám nejméně 14 karet. K jiné podobné situaci došlo, když jsem po pasu v sekvenci 1BT – pas – 2 kára – pas (já) – 2 srdce – pas – pas řekl s 5-5 na levných v re-open pozici 2BT, což si počítač hbitě vyložil jako 20-21 bodů, a protože se dražilo dále, a i ostatní něco bodů ukázali, měli jsme brzy u stolu nejméně 49 bodů.

Speciálním občasným problémem se stane, když vám vysvětlující doprovod sdělí, že některý z botů má v ruce konkrétní eso, které už držíte sami. Stalo se mi to třikrát a když v prvních dvou případech měl vlastník esa namísto něj šikenu, dedukoval jsem tak i ve třetím případě a šel do obrany celoherního závazku s jistým trefovým nejméně desetifitem (první soupeř deklaroval 5-5 na drahých a druhý trefovou šikenu, zatímco já měl trefy čtyři a můj dle vysvětlení nejméně tři, protože více jich v rychlé nepřehledné dražbě ukázal nestačil). Protože ale falešný vlastník trefového esa neměl v trefech šikenu, ale třetí desítku(!) a i jeho partner měl také zrovna třílist, odbránili jsme s botem hru, která nešla, s pouhými sedmi trumfy za 1100.

Boti v každé situaci používají ne jeden, ale hned dva systémy oceňování karty a je dobré postupovat podobně. První, klasický systém „na figurové body“ (HCP) kombinují s takzvanými total points, kde k bodovým hodnotám přičítají tři body za šikenu, dva za singla a jeden za dubla (na otevření dva trefy vám tak může stačit i 18 bodů, pokud máte 24 total points a u slabých rozlohových karet někdy při vysvětlení dražby ani HCP neuvádějí a dozvíte se třeba, že mají aspoň 5 total points). Především u rozlohových partií je toto nutné brát v každé fázi licitace v úvahu.

Výnosy botů

Boti vynášejí proti BT závazkům pasivně v souladu s bridžovou školou, ze které pocházejí autoři jejich programu. Než jsem na to přišel, párkrát mě dostali, když do BT závazku po dražbě 1BT-3BT vynesli dvojku jako čtvrtou shora, a protože barva musela být mezi ně rozdělena 4-4, neřešil jsem zablokování barvy dvojím propuštěním a naivně spadl z jinak loženého závazku, jelikož výnos přišel bez zjevného důvodu od třetí osmičky a pětilist byl naproti.

Osobně s touto koncepcí nesouhlasím a pasivní výnos mi často pomohl, ale spoléhat se na to úplně nemůžete, protože to není pravidlem a v jiných partiích (bohužel) dostanete výnos opravdu z nejlepší barvy. Jako celek jsou výnosy oproti normálnímu bridži hůře odhadnutelné, což hlavnímu hráči ztěžuje sehrávku. No a když vynášíte vy, samozřejmě také nemůžete očekávat, že bot vždy pochopí, že vy z nejlepší barvy nosíte, a nedivte se, že vám ji při první možné příležitosti nevrátí a neporazí závazek. Tato výnosová strategie však nemá nic společného s v Čechách milovanými výnosy do BT naslepo na partnera (se kterými osobně souhlasím úplně nejméně). Boti se prostě snaží nosit bezpečně a nezadat výnosem zdvih.

V barevném závazku má bot v seznamu priorit velice vysoko získání snapu a tak často nese singl nebo dubl, pokud jde o výnos do barvy dražené soupeři, můžete si tím být v podstatě jisti.

Ze sekvencí, jak jsem si ověřil, nese bot docela poctivě v klasickém stylu (král z AK, kluk z KJ10, desítku z Q109) a nosí tak radši než většina hráčů, které znám, a to i do barvy. Ze tří malých nosí do barvy malou a do BT velkou, z delší barvy vždycky čtvrtou.

Obrana botů a s boty

Klíčová informace je, že boti brání principiálně zcela jinak než normální člověk. Obrana každého z nás je založena na soustavě pravidel, které na základě zkušeností a kombinačních schopností přizpůsobujeme konkrétní situaci. Druhý v pořadí dává do zdvihu běžně malou a třetí zase velkou, pokud ovšem v řadě specifických situací nevyhodnotí, že je třeba toto základní pravidlo porušit (schopnost najít právě tyto případy, kdy se správně odchýlíme od univerzálu, definuje dobrého hráče).

Naproti tomu boti brání tak, že v každém okamžiku nasimulují a sehrají s danými kartami velké množství variant rozdání v souladu s tím, co vědí z licitace a dosavadní sehrávky, a nakonec vyberou zahrání karty, které v průměru dává nejlepší výsledky. V praxi to vede k tomu, že některá zahrání botů jsou velice překvapivá, ať už v dobrém či špatném pro vás, a některá zahrání jsou zcela nevyzpytatelná. Bot často například i během partie zahraje v barevném závazku singl figuru včetně krále, pokud má rozumnou šanci na snap, a pokud jiná pokračování, která si nasimuluje, nejsou z pohledu převládajícího výsledku atraktivní. V průběhu partie někdy bot po vašem dobrém a netriviálním zahrání příliš brzy sbalí fidlátka, když vidí ze simulace, že váš postup jednoznačně směřuje k cíli, aniž byste to v té chvíli už věděli i vy, a zadá vám naoko triviálně partii, kterou byste mohli, ale také nemuseli splnit.

Podle informací z BBO boti nijak neinterpretují vaše signály při odhozu a nepřizpůsobují jim obranu. Moc se mi tomu nechce věřit. Velice často se mi stává, že při shozu markují „pozitivně lichou“ a přijde mi, že pokud jim posíláte barvu do snapu, vyhodnocují výši karty jako Lavienthala (již několikrát mi bot brutálně zadal partii po snapu špatně vrácenou další kartou, která nedávala žádný smysl). Ostatně doplnit do jejich programového vybavení založeného na simulaci Monte Carlo pár dobře naprogramovatelných pravidel by asi neměl být zásadní problém. Nicméně podle toho, co autoři jejich advanced verze tvrdí, je prvním cílem botů v obraně bezpečný shoz. Když jim v barevném kontraktu necháte nějaké trumfy, rádi si shazují z krátké barvy (získat snap je, jak píšu výše, prioritou), ale jinak budou shazovat z dlouhé barvy, kde je to obecně nejbezpečnější.

Na první pohled je trochu překvapivé, že boti mají problém s dopočítáním partie ve skvízových a pseudoskvízových koncovkách, kdy již kolem stolu není tolik karet. Když se nad tím ale blíže zamyslíte, je to logické, protože redukce počtu možných alternativ (klesajícího s počtem karet) ještě neznamená vyjasnění té optimální. Pokud budete volit mezi jednoduchým nebo dvojitým skvízem, volte druhou možnost, protože šance, že vám ji zadají, je určitě větší. Speciálně mi několikrát udělali radost, když si ve variantě odloženého dvojitého skvízu, kde každého obránce skvízujete v jiném zdvihu, blbě shodil už na počátku ten, co měl být skvízován jako poslední, takže bylo všechno příjemně vyřešené dříve, než muselo být.

Abych vám udělal aspoň trochu radost – i boti někdy markují! Do vašeho výnosu markují a shodí velkou, pokud mají eso, krále, nebo dámu za esem nebo králem na stole, a malou ve všech ostatních případech. Počet vám boti ale do výnosu v těchto situacích nenamarkují (což je logické, když markují kvalitu), takže v podstatě nemůžete poznat najisto, zda jim můžete poslat snap. Na třetím místě ze sekvence dvou nebo více stejně cenných „nejvyšších“ karet boti stejně jako lidé zahrají nejnižší kartu (ale nechají se splést, pokud vy to tak neuděláte). Do přiznávané barvy během partie boti markují počet klasickým způsobem (malá je lichý počet, velká sudý).

To, že boti (údajně) neinterpretují vaše signály v obraně, neznamená, že se je nemůžete snažit splést jako hlavní hráč. Vaše přidávané karty mají na pokračování jejich obrany velký vliv, jak jsem si snadno ověřil porovnáním průběhu svých partií s jinými sehrávajícími, kteří shazovali jinak a třeba poctivěji zdola než já. Protože vynášejí sice jinak než normální smrtelníci, ale v principu poctivě, nenechají se tak snadno splést shozem druhé karty zdola, ale shoz třetí karty zdola, pokud je to možné, už v jejich obranné linii udělá paseku. A pokud vám nejspíše vynesli singla, vždycky se z barvy QJxxx proti Kxx vyplatí shodit z ruky krále, protože tento primitivní manévr má odhadem 75 % ní úspěšnost. Právě tak funguje (protože dává špatný podklad pro simulaci Monte Carlem) například vzetí prvního zdvihu v barvě vedené v ruce AKQx králem (to ale platí i na lidské obránce).

Současný styl dobrého hráče pro párové turnaje s topovým hodnocením je ultraagresivní v tom smyslu, že jde na hranu ve snaze sehrávat závazek. Při turnajích s boty máte pro ultraagresivní přístup ještě jeden důvod navíc. Boti relativně velice dobře sehrávají, ale přestože jsou schopni vyseknout úžasnou obranu, poměrně často vám partii neočekávaně zadají. Pokud sehráváte vy, máte proti sobě dva boty a dvojnásobnou šanci, že se ji m v obraně něco nepovede, zatímco pokud bráníte, měli byste se před každou partií pomodlit, ab y měl ten váš zrovna dobrý den (ten, co proti vám sehrává ho totiž má téměř vždycky).

Na závěr

Daylongs s boty mají tolik prvků skutečného moderního bridže, že se je určitě vyplatí hrát jako trénink, i když si kladu otázku, zda vám přece jenom při tisících partií trochu neku.ví styl (to poznám už brzy, až se po coronaviru (snad!) vydám do reálného bridžového světa). Kromě toho vám občas přinášejí bridžové zážitky, na které v reálu nenarazíte, a vychovávají vás ke zdrženlivosti, shovívavosti a nadhledu, když se něco nepodaří.

Nedávno jsem při just declare daylong, kde pouze sehráváte, po vzetí poněkud podezřelého trumfového výnosu v mírně nestandardním celoherním pikovém závazku, kde máte v trumfech singl 9 proti šestému Q107542 zatímco ve vedlejší karové barvě máte AKQxxx proti 98xxx J, namísto pokusu aspoň zčásti vytrumfovat rozehrál nevinně vypadající vedlejší barvu a spadl pětkrát. Na druhý den jsem se díval na výsledky, které vypadaly poněkud překvapivě (znovu zdůrazňuji, že v tomto typu daylongs za vás licituje kompletně váš bot a vy pouze sehráváte a licitaci neovlivníte):

Protože mít top za partii, kde pětkrát spadnete a navíc víte, že všichni vylicitovali to samé, je poněkud překvapivé, podíval jsem se na traveller, který vypadal už nikoli příliš překvapivě, ale pořád ještě hodně kuriózně:

Ano, ve čtyřtriku, kde jsem dokázal spadnout pětkrát, se jen dvěma hráčům v závěsu podařilo spadnout šestkrát, čtrnáct hráčů v hlavním balíku padalo sedmkrát a dva nešťastníci to zvládli dokonce osmkrát. Už kvůli takovýmto zážitkům stojí za to daylongs hrát J.

Předcházející aktualita